Jak stará je tradice cínových betlémů? Byly typické pro podhůří Orlických hor, kde tvoříte?
Pro Orlické hory a přilehlé kraje jsou typické kralické figurky. Vyřezávaly se ve velkém z vařeného smrkového dřeva a myslím, že je zná každý. Jednoduše omalované, na trhu za pár šestáků. Dnes leckde rodinná památka, nebo drahý artikl ve starožitnictví. Obecně se kovy v betlémářství používaly minimálně, pro obtížnost zpracování. Z devatenáctého století se zachovalo pár betlémských figur namalovaných na cínovém plechu, ale tehdejší barvy na cínu brzy bledly, tak se technologie neudržela. Ostatně cínu se říkalo stříbro chudých a byl vždy drahou surovinou pro masovou produkci. I ti cínoví vojáčci byli vlastně spíš olovění.
Víte, kolik figurek jste už odlil?
Je to častá otázka a jsem vždycky bezradný. Nevím, statistika jde to trochu mimo mě. Za ta desetiletí jsou to tisíce betlémských sestav, co v rodinách zdobí vánoční večer. Stává se mi, že se s někým seznámím, a po čase vyjde najevo, že má moje figurky doma. Není to masovou produkcí, ale asi tím, že se přitahujeme nějakým společným životním stylem.
Každé Vánoce přidáváte figurky další. S jakými novinkami přijdete letos?
Novinky musí být! Je to něco, co mě baví, spojuje s tradicemi i s odběrateli. Dříve si lidé před Vánoci chodili nakoupit na trh do svého betlémka nějakou novinku, vyřezávaného kraličáka. Mám věrné zákazníky, co opravdu berou všechno. Často už to ani není čistě obchodní vztah, ale jakési „betlémské“ přátelství. Je hezké, když se třeba rodiče rozhodnou koupit betlémek svým dětem, když dospěly a odcházejí z domova – aby s sebou měly připomínku rodinných Vánoc. I letos je možné si betlémek rozšířit, třeba o poustevníka s jeskyní nebo o pasáčka vepřů s pašíkem.
Co je podle vás na cínovém betlému jedinečné?
Promluvím spíš za své zákazníky. Myslím, že oceňují to, že si na nevelkém prostoru mohou stavět před Vánoci svůj betlémek. Že je to činnost hravá a rozmanitá, vždyť si každý rok mohou udělat radost novými přírůstky. Často betlémek staví rodiče s dětmi a je to součást jakési biblické dějepravy, třeba vysvětlit, proč se do betléma tři králové přidávají až v lednu. Na svém webu mám ke každé figurce drobnou legendu.
Kde se dají vaše figurky koupit?
Objednávky přijímám prostřednictvím internetového obchodu, kde uvádíme i každoroční novinky. Všichni mi říkají, že ve skutečnosti vypadají figurky o mnoho lépe, než na sebelepší fotografii. Miniatura samozřejmě zvětšením na monitoru ztrácí roztomilost. Tak je stále nejlepší reklama spokojený zákazník, který se chlubí ostatním. O takové nouzi nemáme! A je část odběratelů, kteří si raději pro figurky přijedou osobně. Je to pro ně součást vánočních rituálů, třeba si i spolu vypijeme čaj.
Jak velký je o Vaši tvorbu zájem? Daří se vám uspokojovat poptávku?
Pracuji pilně celý rok, samozřejmě betlémských figurek se nejvíc prodá na podzim, před Vánoci. To je frmol. Pak si i rád odpočinu. Mám ještě druhý „sortiment“, figurky podle foglarovek, postavičky z Rychlých šípů. To je jarní radost. A další okruh lidí, s nimiž je hezké se přátelit.
Co vás na tomto řemesle fascinuje?
Slovo fascinuje bych nepoužil. Mám rád svou práci a dělám ji, jak nejlépe dovedu. Baví mě, že výsledek dělá viditelnou radost, potěšení. Je to práce o samotě, zároveň přináší i setkávání se zajímavými lidmi. A také mi stále dává to, proč jsem kdysi s cínovými figurkami vlastně začal, volnost.
Mohou vás lidé vidět někdy při práci?
Figurky jsem veřejně odléval třeba v rámci Noci kostelů, za oltářem u Pražského Jezulátka. Zájem byl obrovský, lidé stáli ve frontě dvě hodiny. Ale to je pro mě možné jednou za čas. S časem a životem už musím nějak hospodařit. Formičky, modely rád ukážu při kontaktu se zákazníky. Největší zájem vzbuzují štětečky, protože titěrnost malování prostě okouzluje. Ale jak s oblibou říkám, nic na tom není!
